Psychoaktivní droga - Psychoaktivní droga (též psychotropní látka, omamná látka, často nepřesně droga nebo návyková látka) je Chemická Látka primárně působící na centrálně nervovou soustavu kde mění mozkové funkce a způsobuje dočasné změny ve vnímání, náladě, vědomí a chování. Záměrně bývá využívána k rekreačním účelům, jako entheogen pro rituální a duchovní účely, jako nástroj pro studium a rozšíření mysli nebo jako léčivo. Pojem droga sám o sobě označuje usušené části rostlin či živočichů používané v lékařství. Původ slova je v nizozemském droog „suchý“. Později začal být tento výraz používán pro psychoaktivní látky. V přeneseném smyslu se slovem droga označují i pro jedince velmi oblíbené situace či přímo závislosti, jako třeba pohlavní styk nebo hazardní hry. Protože psychoaktivní drogy působí subjektivní změny v náladě a vědomí jež mohou být příjemné (euforie) nebo výhodné (zvýšená ostražitost) je mnoho z nich návykových. To vede k nepřesnému označení těchto substancí jako návykových látek, přestože některé (většina halucinogenů, kanabinoidy) závislost nevyvolávají. Časté užívaní psychoaktivních návykových látek může vést ke vzniku fyzické či psychické závislosti. Léčba závislosti je pak kombinací psychoterapie, skupinových sezení a jiných psychoaktivních látek jež má vést ke zlomení závislosti. Etické aspekty užívání psychoaktivních látek jsou kvůli návykovosti a jiným nebezpečím s ním spojených předmětem mnoha diskusí. Státní moc zpravidla omezuje produkci a obchodování s těmito substancemi, podle míry restrikcí se dá mluvit o ilegálních a legálních drogách (nejčastěji alkohol, nikotin a kofein). Český právní řád používá pro psychoaktivní drogy pojem návykové látky. Psychoaktivní drogy neužívají pouze lidé, ale také zvířata, jež konzumují různé omamné rostliny a zvířata aby dosáhli intoxikace jako například kočky po požití šanty kočičí. Podle mnoha mýtů naučili lidi užívat drogy právě zvířata.

Historie - Užívání psychoaktivních drog člověkem sahá do prehistorie, archeologické nálezy dokazují jejich užívání až do doby před deseti tisíci lety. Nejstarší záznamy o kulturním užívání pocházejí z doby před pěti tisíci lety. Důležité místo měly především v lékařství, ale také v naboženství a jako rekreace. V 19. století bylo izolováno mnoho aktivních složek z různých psychoaktivních rostlin, jako například morfin, kokain nebo mezkalin. Během
20. století začalo být rekreační užívání, výroba a obchodování s psychoaktivními látkami většině států světa kriminalizováno. Příkladem může být prohibice kdy byla ve Spojených státech amerických třináct let zakázáno užívání alkoholu. Přesto se objevovaly nové drogy, jež ještě nebyly kriminalizovány, například amfetaminy nebo LSD. V dnešní době výrobou „tvrdých“ drog zabývá především organizovaný zločin, někdy nazývaný „narkomafie“. V některých náboženstvích jako Native American Church je užívání ilegálních drog státem povoleno z důvodu náboženské svobody.

Užívání: Psychoaktivní drogy jsou užívány lidmi z mnoha rozdílných důvodů.

Anestetika: Anestetika jsou třídou psychoaktivních látek užívaných k blokování bolesti a jiných vjemů u lékařských pacientů. Mnoho anestetik způsobuje bezvědomí a umožňuje prodělat lékařské zákroky bez fyzické bolesti či emociálního traumatu. K dosažení bezvědomí působí na GABA a NMDA systémy. Patří mezi ně například: Éter, ketamin a některé barbituráty.

Analgetika: Analgetika jsou třídou psychoaktivních látek užívaných k tlumení bolesti. Patří mezi ně opioidy, jako morfin, kodein a nesteroidní antiflogistika, jako asprin a uibuprofen.

Psychiatrická léčiva: slouží k tlumení mentálních a citových poruch. Existuje jich šest hlavních skupin: Dělení psychoaktivních látek - antidepresiva užívané na poruchy jako je klinická deprese či dystymie. Patří mezi ně například fluxetin (Prozac).

Stimulanty: užívané na hyperaktivitu či narkolepsii. Patří mezi ně například: pervitin, kokain, kofein nebo nikotin.

Antipsychotika: užívané na psychózy, schizofrenii i mánie.

Stabilizátory: nálady užívané na bipolární a schizoafektivní poruchy. Patří mezi ně například lithium.

Anxiolytika: užívané na úzkostné poruchy.

Depresanty: užívané jako hypnotika, sedativa a anestetika.

Rekreační užívání : Mnoho psychoaktivních látek je užíváno pro své příjemné a užitečné účinky. Klasické rozdělení drog užívaných k rekreaci je: stimulanty jež navyšují funkci CNS se užívají pro euforické efekty a pocit dostatku energie. Patří mezi ně například pervitin, kokain, kofein nebo nikotin.
halucinogeny jež způsobují stavy podobné transu, meditaci či snění.
hypnotika i narkotika jež způsobují pocit opilosti a euforie. Patří mezi ně například opioidy, benzodiazepiny, barbituráty a alkohol.

• inhalanty jež způsobují různou škálu efektů, patří mezi ně například toluen nebo benzín. Některé inhalanty spadají účinky do jiné kategorie, například oxid dusný.

• kanabinoidy jež mají účinky podobné halucinogenům, ale většinou slabší. Jedná se produkty konopí, marihuanu a hašiš.

• taneční drogy jsou zvláštní skupina jež obsahuje látky užívané na tanečních parties. Řadí se do nich především MDMA, které patří mezi stimulanty a empatogeny, a LSD, které se řadí mezi psychedelika.

Legalita a společenská akceptace

Držení a užívání většiny psychoaktivních látek je ve většině zemí trestné. Míra perzekuce výrobců a distributorů, případně uživatelů drog se však v jednotlivých zemích výrazně liší. Zejména v euroamerickém světě probíhají zhruba už od začátku 21. století intenzivní veřejné diskuze na toto téma. Podle některých odborníků kriminalizace a represe uživatelů psychoaktivních látek, především konopí, vedou k prohlubování drogového problému a ne k jeho řešení. Především mezi uživateli psychedelik je také rozšířena teorie že kriminalizace drog je způsobena obavami z jejich účinků, podle zastánců tohoto názoru, vedoucích k poznání a myšlenkové svobodě, neslučitelné se současným konzumním a konformním světem. V některých zemích můžou určité náboženské skupiny jako Native American Church užívat legálně zakázané psychoaktivní drogy na základě práva na náboženskou svobodu. Jinde bylo tyto snahy naopak neúspěšné. V některých zemích jsou však zakázány drogy v jiných zemích běžné, jako například alkohol v některých muslimských zemích. 

Legální psychoaktivní drogy ve většině zemí podléhají mimořádnému legislativnímu, celnímu a daňovému režimu - většinou na ně bývá uvalena spotřební daň. Řada látek, zvláště tlumících bolest, je přístupná pod lékařským dohledem jako léky. V mnoha západních zemích existuje problém se zneužíváním snadno dostupných hypnotik, jako jsou například benzodiazepiny, a závislostí na nich. V Německu je na sedativech a analgetikách závislých 4.7% obyvatel, ve Spojených státech amerických 10% lidí přiznává že někdy zneužívali prášky na spaní.) Tyto látky způsobují fyzickou i psychickou závislost. Podle některých vědeckých studií má tabák a alkohol na svědomí 99% všech úmrtí které nějak souvisí s psychoaktivními látkami.

Nebezpečnost : 

Psychoaktivní drogy bývají někdy dělené na tzv. měkké a tvrdé drogy, toto rozdělení má vyjadřovat míru nebezpečnosti užívaní těchto látek pro uživatele. Někdy se mluví o drogách s akceptovatelným rizikem a drogách, u kterých je riziko spojené s jejich užíváním příliš velké, tedy neakceptovatelné.  Do kategorie měkkých drog bývá řazena především marihuana, hašiš, kofein a thein. Někdy k ním bývají řazeny i psychedelika jako LSD či peyotl, především však psilocybinové houby. Na hranici stojí alkohol, někdy označovaný za tvrdou drogu a MDMA, někdy označované za měkkou drogu, ačkoliv toxicita i návykovost alkoholu (a tím i společenská nebezpečnost) je vyšší než toxicita a návykovost MDMA. Mezi tvrdé drogy patří především nikotin, pervitin, kokain, toluen a opioidy. Toto rozdělení je ovšem velice nepřesné, protože kombinuje míru návykovosti a riziko poškození organismu. Závislost v pravém slova smyslu na psychedelika či marihuanu neexistuje a například na nikotin je relativně silná, a ještě silnější je u opiodů, především heroinu. Co se rizika poškození organismu je u psychedelik, někdy označovaných za „měkké“ drogy, relativně vysoké, respektive rizika která psychedelika přinášejí jsou velmi specifická a často je proto příležitostní uživatelé neznají nebo podceňují. Při dodržení jistých pravidel setu a settingu jsou tyto látky jedny z nejneškodnějších, ale při nedodržení, k němuž často u nezkušených uživatelů dochází, mohou již při prvním užití způsobit velké psychické potíže, psychózy, týdny trvající noční můry apod. Fyzicky ale většina psychedelik organismus nepoškozuje. Rozdělení podle míry nebezpečnosti se promítá i do zákonů mnoha států. Například USA mají čtyři kategorie drog, označované jako A, B, C a D, ve Spojeném království a Švýcarsku se zas používá model s třemi kategoriemi. Rozdělení na měkké a tvrdé drogy používá i nový trestní zákoník České republiky platný od 1.1.2010.