Neberte drogy ani nezačínejte je brát

Drogy a společnost

Touha dosáhnout pocitu štěstí, radosti, euforie, snaha docílit mimořádných zážitků a prožitků i zažít něco, co rozšíří možnosti lidského vnímání, provází lidi od nepaměti. Docílit těchto pocitů se dá různými způsoby. Většina z nich je poměrně pracná a vyžaduje fyzickou i psychickou aktivitu, vynaložení času a případně financí. Zdánlivě jednodušší cesta vede přes různé psychoaktivní látky, které podobné pocity poskytují. Přinášejí rychlé a snadné uspokojení s odloženou splatností - nepříznivé důsledky nastupují až po určitém čase. Každá doba a každá společnost měla a má jinou drogu, kterou preferovala a do jisté míry tolerovala. Tyto látky si v dané kultuře získala své místo a její užívání se stalo tradicí. Užívaní takových drog potom podléhá výrazně menším (případně žádným) trestněprávním sankcím a omezením. I proto jedním z hledisek, podle kterých drogy dělíme, je rozdělení na legální a nelegální. Toto dělení, které má výrazně regionální charakter (a mění se v závislosti na státu, v němž je uplatněno), se ale v žádném případě nekryje s rozdělením drog podle míry jejich rizikovosti a nebezpečnosti pro uživatele a pro společnost. Tak drogy, které u nás lze považovat za legální, tedy zejména alkohol a cigarety, ale i legálně dostupné léky (zejména psychofarmaka a léky ovlivňující spánek), mohou být pro svého konkrétního uživatele mnohem rizikovější (třeba s ohledem na jeho genetické dispozice, psychický stav, fyziologické charakteristiky a podobně), než některá droga zákonem zakázaná. Stejně tak lze alkohol považovat za drogu s velmi významnými, společensky nepřijatelnými důsledky a to zejména pro jeho podíl na kriminalitě, která je páchaná pod vlivem návykové látky a kde alkohol má zccela nepochybně nejvyšší podíl. Je proto dobré nezapomínat, že hledisko zákona nemusí nutně odrážet míru rizikovosti určité látky. Každá droga mění po své aplikaci (po požití, inhalaci či injekční aplikaci) psychický stav svého uživatele a to obvykle požadovaným způsobem. Důvodů, proč se drogy užívají je celá řada:

  • Únik ze stresové situace, uvolnění napětí
  • Potřeba vyřešit problém, dodat si odvahu, odbourat zábrany
  • Potřeba začlenit se do skupiny, být akceptován subkulturou, která drogu užívá
  • Potřeba vymanit se ze stereotypu, získat nové zážitky, inspiraci
  • Potřeba dosáhnout uspokojení či slasti

Rizika, která užívání drog přináší, se nedají redukovat pouze na závislost. Ta je pouze jedním z možných negativ. Nežádoucích důsledků užívání drog je více, a to jak přímo pro jejich uživatele, tak i pro rodinu, nejbližší a širší okolí i pro celou společnost:

  • Psychické nebo tělesné poškození uživatele - k němu může dojít už při užití první dávky a může být svázáno s drogou přímo (např. akutní intoxikace či toxická psychóza) nebo nepřímo - tedy s její aplakací (infikace některou z přenosných chorob)
  • Vznik závislosti - tělesné nebo psychické. Jejich přesné rozlišení je obtížné a často nemožné. Jde o soubor příznaků, které se vytvoří jako důsledek opakovaného užívání drogy a které přetrvávají.
  • Tělesné a psychické chátrání, ztráta zájmů, poruchy koncentrace, paměti, sociální problémy a konflikty.
  • Sociální důsledky - zhoršení pracovní či školní výkonnosti, devastace rodinných vztahů, přátelských vazeb a kontaktů.
  • Celospolečenská negativa - sociální stigma, nízký společenský statut, nerespektování společenských norem a konvencí, kriminalita