Pervitin - je stimulační drogou, která má na našem území hluboce zakořeněnou tradici. Dlouho byl spojován především s injekčními uživateli v komunitách blízkých vařičům. Devadesátá léta minulého století jej však z uzavřené drogové scény přenesla do klubů. A „šňupání pika“ dnes do jisté míry vytváří kokainovou iluzi bavící se smetánky. Chemicky je pervitin definován jako derivát amfetaminu – metamfetamin.
Historie : Cesta, jakou pervitin ušel od svého objevení, není ani hezká ani povzbuzující k jeho užívání. O amfetaminech ví věda od roku 1887. Ve třicátých letech měly amfetaminy sloužit jako medicínský preparát při léčbě opiátových závislostí. Následovaly četné pokusy s jejich budivými účinky. Po dlouhodobém užívání se však objevily amfetaminové psychózy a od obojího se upustilo. První zmínka o zneužití drogy pochází z roku 1937, kdy amfetaminy užívali studenti Minnesotské univerzity ve snaze zabránit únavě a zlepšit své studijní výsledky. Historie pervitinu nebyla nijak humánní. Říká se, že jej vyvinuli nacisté během 2. světové války jako speciální stimulant pro vojáky v bojových akcích. Pak prý putoval do Japonska, kde jej jako povzbuzovadlo užívali piloti smrtonosných kamikadze.
Účinky : Celková stimulace organismu je základním účinkem pervitinu. Osoba, která jej užila zaznamená obrovský příval energie, kterou ale často nemá jak rozumně vybít, zvýšené sebevědomí, ztrátu chuti k jídlu. Vytratí se únava, bolest není cítit či je snesitelná a neuvědomovaná. Mozek registruje mnohem více informací z vnějšku, než by mu obranné mechanismy za normálních okolností dovolily přijmout. Málokdy je ovšem schopen takovou hromadu podnětů smysluplně a užitečně zpracovat. Psychika také dostane pořádnou injekci, takže se intoxikovaný jedinec může cítit uvolněný, nestresovaný a bez zábran. Proto je pervitin vyhledáván osobami s nízkým sebevědomím. Seznámit se najednou vůbec není problém. Fyziologickými projevy intoxikace pervitinem jsou nejčastěji zvýšení srdečního rytmu, rozšíření zornic, neklid a aktivita. Méně příjemné je pak silné synteticky zapáchající pocení, třas. Uživatel pervitinu riskuje úzkostné stavy, agresi, neopodstatněné paranoidní prožívání reality, nespavost. Ani dojezdy, doba, kdy účinek drogy odeznívá, nebývají nic příjemného. Často se projevují nečekaně velkou únavou a vyčerpáním, bývají provázeny depresí, neklidem či neopodstatněným strachem. Pak následuje dlouhý spánek.
Nebezpečné uživání : Nikomu není radno pervitin užívat, vůbec už ne užívat jej často a dlouhodobě. Pervitin totiž odplácí plíživě a pro uživatele většinou překvapivě. Ti, které od pervitinu neodradil zdravý rozum, se mohou připravit na mnohé negativní následky. Mezi prvními se objeví nápadné hubnutí – objevili se i tací, jež užívali pervitin jako anorektikum. Postupně se přidají další problémy – poškození vnitřních orgánů a ústní dutiny včetně padání zubů, oslabení organismu. Navíc tu hrozí okamžitá rizika podobná intoxikaci extází – tedy dehydratace a vyčerpání organismu, pokud podlehnete pervitinovému zdání, že jste neunavitelní, silní a nepotřebujete pít. Pokud se uživatel pervitinu uchýlí k nitrožilní aplikaci – což dnes není ani v prostředí tanečních párty výjimkou, koleduje si kromě zmíněného také o nezáviděníhodné infekce, např. hepatitidy či HIV. Navíc spolu s pervitinem vpraví do oběhu také spoustu příměsí, které samy umí napáchat dost škody, třeba ucpání cév.
Závislost a amfetaminová psychóza : Nevěřte tomu, že na pervitin (i když se „jen“ šňupe) nevzniká závislost. Nevzniká sice ta fyzická, ale o to je psychická zákeřnější. Přichází velmi nenápadně a o to pevněji se drží a likviduje. Odvykání je pak provázeno velmi nepříjemným abstinenčním syndromem. Amfetaminová psychóza je dalším obrovským rizikem amfetaminů včetně pervitinu. Jde o závažné psychické onemocnění, kterému se nevyhne žádný závislý či dlouhodobější uživatel pervitinu. Obvykle vzniká již po několika měsících pravidelného užívání a příčinou je chemické působení amfetaminů a pervitinu na mozek, takže vás nezachrání ani to, že jste bývali silnou osobností. Příznaky mohou být několikerého druhu, různě silné a v různých kombinacích. Na stránkách www.drogmem.cz o tom píší velmi podrobně. Vyjmenujeme jen pro ilustraci některé z nich: vysílání, vkládání nebo odnímání myšlenek jiným lidem, bludy, audiovizuální halucinace, jejichž imaginární původci pravděpodobně proti postiženému něco kují, pronásledují ho či o něm alespoň hovoří, apatie, ztráta zájmů apod. Smůla je, že psychické poruchy nejsou zpočátku nápadné ani pro okolí ani pro postiženého. Okolí si později třeba všimne, ale postižený už do svých mylných představ zabředl dost hluboko na to, aby byl přesvědčen o jejich oprávněnosti. Snad je to dost varující!
