Také terapeutka Jarmila Honsová má za to, že by psychiatři neměli předepisovat subutex kdekomu. A těm, které léčí, by měli kontrolovat moč, aby bylo zřejmé, zda neužívají další opiáty. „Když pacienti dostanou možnost přejít přes subutex k abstinenci, často pak u něj zůstanou. Jinými drogami či alkoholem si pak doplňují euforii,“ míní terapeutka.
Mezi jinými experty má však subutex velké zastání. Jeho výhodou je takzvaný stropní efekt, kdy dvojnásobná dávka nemá dvojnásobný účinek, takže není riziko z předávkování jako u heroinu. Podle národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila je vhodný pro beznadějné případy.
„Jsou lidé, kteří se bez drogy prostě neobejdou, třeba kvůli nějakému duševnímu handicapu. A subutex jim umožní, aby ve společnosti alespoň nějak fungovali,“ argumentuje. Zahraniční studie podle něj potvrdily, že lepší výsledky mají programy, kde abstinence není primárním cílem.
Subutex je snadno dostupný i na černém trhu. Takto ho sháněla i Václava, když se pokoušela sama zvládnout závislost. S drogami žila třináct let. „Mně subutex neseděl. Nedělal mi euforii. Vnímala jsem ho jen jako náhražku. Jako by mi z těla vyháněl heroin, ale abstinenčních příznaků mě nezbavil,“ vypráví osmatřicetiletá servírka. Už osm měsíců se léčí v bohnické léčebně. Subutex přece jen zařadila do rejstříku drog, které brala. Tabletku si raději rozpouštěla, přefiltrovala a natáhla do injekční stříkačky se studenou vodou. Jehlu podle ní preferuje většina narkomanů.
„Požitek, že vám látka koluje rovnou v krvi, je nenahraditelný. Jenže někdy není čas ani na odfiltrování pevných částic, což je riziko. Jedna kamarádka takhle zemřela na embolii plic, ucpalo jí to cévy,“ varuje žena.