Kokain - Kokain je silná stimulační droga, výrazně ovlivňující CNS. Působí také jako lokální anestetikum. Nejčastěji se s kokainem můžeme setkat jako s jemným krystalickým práškem bílé barvy (hydrochlorid kokainu), který je bez zápachu, hořké chuti. Kokain se získává z lístků rostlin Erythoxylum coca a Erythoxylum novagranatense. Konzumování samotných lístků spolu s vápenatým materiálem (spálené mušle nebo zrní) je nejstarší známý způsob užívání kokainu. Tímto způsobem jej užívá až 90 procent andských indiánů. Z lístků se za použití silných chemikálií (kyselina sírová, benzin, manganistan draselný, čpavek, vápenná voda a několik dalších kyselin) louhuje kokainový sulfát tzv. pasta, base, bascudo nebo pitilitio. Jedná se o hnědou, někdy navlhlou látku, která kromě kokainu obsahuje řadu zmíněných nečistot. Pasty se získá přibližně 400 gramů z jednoho akru keřů. Používání chemikálií při výrobě způsobuje vážné ekologické problémy (devastace půdy, eroze, ničení lesů, vznik pouští, znečištění vody a vzduchu, úhyn rostlinných a živočišných druhů,…) v zemích, které jsou hlavními producenty kokainu (Peru, Bolívie, Kolumbie). Kokainový sulfát, který se většinou kouří společně s tabákem nebo marihuanou, způsobuje vážné zdravotní problémy. Čistý (90%) hydrochlorid kokainu se získává další rafinací sulfátu za použití petroleje, kyseliny sírové, metylalkoholu, benzolu, uhličitanu sodného a hypermanganu. Zpětným procesem se za použití dalších chemikálií získává crack. Ten není rozpustný ve vodě, nedá se proto šňupat ani aplikovat injekčně. Většinou se kouří spolu s tabákem nebo marihuanou, nebo se spaluje a vdechují se jeho výpary.
Účinky : Jihoamerickým indiánům žvýkání listů koky pomáhá snášet fyzickou námahu a bolest. Koka jim poskytuje důležité látky - tiamin, riboflavin a vitamín C. Vápenatý popel se přidává pro lepší extrahování alkaloidu. Oproti tomu užívání všech dalších forem kokainu zdravé není ani zdaleka. Kokain se aplikuje většinou šňupáním. Při injekční aplikaci mohou způsobit vážné problémy příměsi, kterými kokain„řežou“pouliční prodejci (pudr, mouka, škrob, chinin,glukóza,amfetamin, lidokain, atd).Dlouhodobé užívání vede ke zvýšení tolerance (nutnosti zvyšovat dávku pro dosažení stejného účinku), u některých lidí se naopak zvyšuje citlivost na drogu a stačí jim dávka stejná nebo i mírně nižší. Na kokain může vzniknout silný psychický návyk s velice silnou touhou po další dávce. Abstinence vyvolává stavy deprese, úzkosti, únavy a neklidu, které mohou trvat i několik měsíců. V případě, že se kokain šňupe, jeho účinky vrcholí v rozmezí 15 až 40 minut, pak se vytrácí. Pro udržení delšího euforického stavu je nutné dávky opakovat zhruba po dvaceti minutách. Následně se dostavuje výřečnost, hyperaktivita, pocity veselosti, uvolnění, vyšší fyzické a psychické kondice, snižuje se vnímavost k pocitu únavy, vyčerpanosti a bolesti. Při užití nižších dávek může kokain oddálit orgasmus a zesílit potěšení ze sexu, ovšem při dlouhodobém užívání drogy může vymizet touha po sexu a mohou se dostavit problémy s dosažením erekce. Mezi nepříjemné účinky drogy patří sucho v ústech, pocení, ztráta chuti k jídlu, zvýšení srdečního tepu, může se rozvinout paranoidní psychóza, objevují se i epileptické záchvaty a nespavost. Při dlouhodobém užívání šňupáním může dojít k perforaci nosní přepážky, což vyžaduje následný chirurgický zárkok. Při injekčním podávání se mohou objevit vředy, otoky a krevní sraženiny, a zvyšuje se riziko přenosu viru HIV a dalších infekčních onemocnění. Při častém užívání se míra nežádoucích účinků zvyšuje.
Historie: Předpokládá se, že andští Indiáni žvýkali listy koky už před 6 000 lety. V říši Inků bylo žvýkání koky výsadou vládnoucí třídy, ale později se rozšířilo mezi všechny společenské vrstvy. Do Evropy koku přivezli španělští kolonizátoři. Kokové lístky však vysušením a transportem ztráceli na účinnosti a nezískali si příliš velkou oblibu. V roce 1855 poprvé izoloval aktivní alkaloid z lístků koky německý chemik Friedrich Gaedcke a pár let po něm Albert Niemann. Po roce 1880 začali objevovat účinky kokainu lékaři, Rus Vasilij von Anrep a Němec Theodor Aschenbrant. V roce 1884 zkoumal účinky kokainu Sigmund Feud (v té době lékař ve vídeňské nemocnici). Varoval, že kokain způsobuje psychické a intelektuální poškození, slabost, vyhublost, a morální zkaženost. Zároveň prohlásil, že užívání koky v rozumné míře spíš zdraví podporuje, než mu škodí. Jeho pokusy prokázat, že kokain lze použít k léčbě morfiové závislosti skončily neúspěšně. Na přelomu 19. a 20. století bylo zaregistrováno velké množství léků, které obsahovaly extrakt z kokových lístků a používaly se téměř proti všem nemocem. Během dvou desetiletí se kokain rozšířil po Evropě a Americe a v průběhu 20. století prožíval různé vlny obliby střídané jinými drogami. Největší rozmach dosahovalo užívání kokainu v USA kolem roku 1985, kdy se počet narkomanů odhadoval až na 12 milionů.
Rizika: Po užití kokainu se zrychluje srdeční tep a tlak, objevuje se pocení a sucho v ústech. Při dlouhodobém užívání způsobuje nechuť k jídlu, srdeční arytmii. Při šňupání nastává podráždění nosní sliznice a výtok z nosu podobný rýmě. Kouření způsobuje chronické respirační potíže, záchvaty kašle, někdy i ztrátu hlasu. Smrt z předávkování se vyskytuje jen zřídka. Při vyšších dávkách kokain působí jako anestetikum na mozková centra kontrolující dýchání - nastává třas, křeče, zmatenost, závratě a specifické dýchací potíže - rychlé střídání lapání po dechu a mělkého dýchání (tzv. reakce Caseyho Jonese). Při injekční aplikaci hrozí abscesy, srážení krve a přenos infekcí (hepatitidy a HIV). Ani psychika nepřijde zkrátka. Při pravidelném užívání vyvolává kokain nespavost, střídání nálad, někdy i paranoiu, zmatenost, agresi, halucinace, přecitlivělost, atd.
